Chceme pomoci důchodcům v tíživé situaci, vdovám, vdovcům i lidem s invalidním důchodem

Podpořit osoby pobírající starobní, invalidní či pozůstalostní důchod v tíživé situaci? Správný krok. Spravedlivým řešením, které se opírá o princip sociální solidarity, je rozdělit finance systematicky a dávky odstupňovat. Zkrátka podpořit zejména ty, kteří jsou na tom po vypuknutí pandemie finančně nejhůř. Jak to chceme v KDU-ČSL udělat? 

1. Přidat jednorázově 5 000 korun důchodcům s podprůměrnou penzí 

Prioritně je potřeba pomoci těm, kteří jsou v tíživé situaci a mají problém zaplatit základní životní náklady. Takové opatření by se v Česku týkalo zhruba 2,4 milionů lidí a dokázalo by cíleně pomoci skupině příjemců důchodů, která následky pandemie „odnesla“ nejvíce. 

2. Podpořit jednorázově příjemce nadprůměrného důchodu 

Pokud lidé pobírají nadprůměrný důchod, tedy měsíčně více než 14 427 korun, měli by dostat jednorázový příspěvek v hodnotě 3 000 korun. Tím dojde k úspoře rozpočtových prostředků ve výši cca 3 miliard korun, které je možné využít k financování opatření lépe zacílených na potřebné skupiny obyvatel namísto plošného rozdělení.

3. Podporu cíleně směřovat vdovám a vdovcům 

Cílená podpora, pro kterou vznikne prostor solidárním rozdělením příspěvku důchodcům s podprůměrnou a nadprůměrnou penzí, by měla směřovat vdovám a vdovcům pobírajícím pozůstalostní důchod. Právě těm navrhujeme přidat dva tisíce korun navíc. Pokud jsou tedy zároveň pobírateli starobního či invalidního důchodu, dosáhli by celkem na 7 000 korun (ti s podprůměrným důchodem) nebo 5 000 korun (s nadprůměrným důchodem). Toto opatření by vyšlo na 1,2 miliardy korun.

4. Podpořit rodiče v důchodu za výchovu dětí 

Za KDU-ČSL navrhujeme podpořit rodiče v důchodu. Konkrétně chceme jednorázový příspěvek ve výši 500 korun za každé vychované dítě. Náležet by mělo tomu, kdo o dítě pečoval. U nás v Česku to budou v drtivé většině maminky, které nejčastěji chodí na mateřskou a rodičovskou. Rodiče si takovou podporu rozhodně zaslouží. 

Stát nesmí brát peníze obcím a krajům

Dnešní doba není lehká. Dopadla na rodiny, zdravotníky, sociální služby, zaměstnance i zaměstnavatele, živnostníky, na podnikatele. V podstatě skoro na každého. Já jsem pro co nejrychlejší a nejefektivnější pomoc všem dotčeným. V Senátu jsme ale jasně odmítli, aby jedna z nejdůležitějších pomocí (vlastně kompenzační bonus) byla z rozpočtů obcí a krajů. Senátoři přijali můj návrh a nyní se o všem bude jednat ve Sněmovně. Z mého pohledu se stát chtěl jednoduše zbavit odpovědnosti.

Obce a kraje nesmí přijít o další prostředky do svých rozpočtů. Hrozí totiž reálně velký výpadek daňových příjmů.

Co by to znamenalo?

- Díru v rozpočtu obcí a krajů ve výši až 25 %.

Vzpomeňme si na slib premiéra, že obcím a krajům už se peníze brát nebudou, aby mohly investovat a naše hospodářství se rozjelo na plné obrátky. Očividně to byla lež. Obce a kraje přijdou dohromady o dalších 15 miliard. Kompenzační bonus znamená 5% výpadek. Když se podívám do tabulky Sdružení místních samospráv, tak zjistím, že například Bystřice pod Hostýnem bude mít rozpočet menší celkově o 32 milionů korun v roce 2020, kvůli kompenzačnímu bonusu o 6,5 milionů korun. Spočítejte si sami, o kolik peněz vaše obec přijde. Odkaz pro výpočet je zde

- Obce a kraje budou muset zastavit investice.

Z minulých let víme, že investice v celé zemi jsou hlavně od obcí a krajů – 50 % investic je díky nim. Investice musí zůstat vysoké. Jinak se prodlouží celá krize. Přesně to jsme viděli před deseti lety. Proto nechci, abychom to zažili znovu. Obce navíc mají dlouhodobé plány investic. Najednou je budou muset změnit nebo dokonce úplně zastavit.

- Stát se nebude chovat jako dobrý hospodář.

A to přeci má. Stát si na kompenzace může půjčit daleko levněji. Umožňuje mu to nová změna zákona o České národní bance. Kompenzační bonus má hradit stát, ne obce a kraje. Obce a kraje výpadky v rozpočtu nemohou krýt levnými půjčkami. Stát může. Více se můžete dočíst například v komentáři ekonomky a rektorky Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudové, která nás podpořila.

Mnohé obce podnikatelům a živnostníkům vyšly vstříc. Odložily nebo zrušily nájmy, dovolily jim mít zdarma venkovní zahrádky, postaraly se o sociální služby, kde byl nedostatek zdravotnických a ochranných pomůcek a dezinfekce. Takhle můžeme pokračovat. Obce a kraje už (ne)jednou zastoupily v dnešní nelehké době roli státu. Vynaložily na to nemalé finanční prostředky, které jim nikdo nezaplatí, a nyní mají přijít o další peníze? Proto jsem jasně řekla NE. Spolu se senátorkou a pražskou starostkou Renatou Chmelovou a senátorem a hejtmanem Jiřím Čunkem jsme proto předložili pozměňovací návrh, který má obcím a krajům pomoci. Ministryně financí Schillerová byla samozřejmě proti. Obviňuje nás, že akorát zdržujeme pomoc pro osoby zasažené koronavirem. Kdepak. Pravda je totiž jinde. Vláda v posledních letech hospodařila na dluh, nevytvářela žádné finanční rezervy, a tak nemá nyní kde brát. A proto chce brát obcím a krajům. Navrhli jsme, ať si vláda půjčí, ať převezme svoji odpovědnost. Ministryně financí po naší kritice přišla s nápadem na další dotace pro obce a kraje, aby mohly investovat. Ptám se, proč vytvářet složité řešení, když by to šlo jednoduše. Takto stát obcím a krajům vezme peníze, aby jim je mohl zase za chvíli dát. Dává to smysl? Zároveň jim vezme svobodu v tom, aby si samy obce a kraje rozhodly, do čeho mají investovat a které projekty mají podpořit.

Už to vypadá, že si vláda chce udělat z obcí a krajů srandu. Proto lidovecký starosta jihomoravských Velatic a kandidát na hejtmana na jižní Moravě Jan Grolich zahájil sběr podpisů komunálních politiků, aby odmítli vládní návrh a podpořili náš. Pokud se chcete přidat, petici najdete zde. Už je tam takřka 300 podpisů a názory komunálních politiků se dají shrnout do jedné závěrečné věty: „Obce a kraje umí hospodařit lépe než stát. Teď za to budou potrestány. Navíc vláda něco slíbí, a pak náklady hodí na někoho jiného.“

Ještě přidávám názory některých starostů:

Josef Bazala, starosta Starého Města: „Vláda musí se starosty jednat na rovinu. Bez rozpočtu, který se už nebude měnit, nemůžeme začít investovat.“

Roman Celý, místostarosta Vyškova: „Zásadně mi vadí způsob komunikace ze strany vlády směrem k obcím. Téměř potají vytáhnout peníze z obecních rozpočtů je velmi špatným rozhodnutím. A jejich úbytek se zásadně projeví na rozvoji dané obce.“

Vojtěch Pospíšil, starosta Josefova: „Obce zcela určitě pomohou ekonomice, svým občanům a podnikatelům také, ale nemůže, a nesmí, nám to být shora diktováno!“

Chcete si přečíst o tématu trochu víc? Zde uvádím několik článků, které se celému problému věnují: 

  • E15 - Obce dotují vládní kompenzace podnikatelům. Přicházejí kvůli tomu o miliardy - článek zde
  • Hospodářské noviny - Stát bere miliardy na pomoc podnikatelům z peněz obcí, ty o novém břemenu ale nevěděly - článek zde
  • Blesk - článek zde

Nová nemocnice pro kraj

Blíží se krajské volby. Já také kandiduji do krajského zastupitelstva Zlínského kraje. A samozřejmě podporuji Jiřího Čunka. Zdraví je to nejdůležitější, co máme. Někteří na to zapomněli, ale věřím, že současná situace s koronavirem jim to připomněla. My chceme pro náš kraj postavit novou moderní nemocnici, která bude nejlepší v Česku. Mám tu jeden rozhovor, který byste si měli přečíst. Je ze Seznam Zprávy a zde je jeho část.

„Všichni nám projekt závidí,“ říká hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek. V rozhovoru pro Seznam Zprávy hájí vizi nové Baťovy nemocnice, s níž spojil pokračování své budoucnosti na hejtmanství.

Málokdy mají krajské volby tak dominantní téma. Na Zlínsku se politici i obyvatelé regionu dohadují, jestli má kraj postavit novou nemocnici na zelené louce za nejmíň osm miliard korun, nebo zachovat tu stávající, kterou před víc než devadesáti lety založil obuvník Tomáš Baťa.

Současný hejtman Jiří Čunek (KDU-ČSL) svou vizi nové supermoderní nemocnice před dvěma lety zničehonic představil veřejnosti, přestože i lidovci měli v programu opravy stávající „Baťovky“. Od té doby projekt hájí, přestože má tisíce odpůrců. A právě názor voličů na stěhování špitálu určí i další Čunkův osud na hejtmanství.

Proč se hlavním tématem voleb stala krajská nemocnice?

Protože je to silné téma. V politice jsou lidé, kteří žádné téma nemají a nabízejí pouze protitéma. Jsem přesvědčený, že se to bohužel děje i ve Zlínském kraji. Nikoho tady ani jinde v republice nenapadlo postavit úplně novou nemocnici. Mnoho politiků se jen dívá na koláč, který se po volbách rozkrájí pro jednotlivé politické strany, a říkají: Když Čunek vymyslel nemocnici a spolu se STAN a dalšími je na straně podporovatelů, my si vezmeme voliče, kterým se to nelíbí. Vědí, že je správné postavit novou nemocnici, ale potřebují voliče. Je to takto vulgárně jednoduché. Prostě někteří řeknou cokoli, aby je voliči přivedli do zastupitelstva.

Jestli je to správný projekt, se však neshodnou ani odborníci. Proč prosazujete stavbu na zelené louce za 8 miliard korun?

Máme zkušenosti s nemocnicí v Uherském Hradišti. Také spadá pod kraj a my tam prostavíme asi 2,1 miliardy korun. Víme, jak je to náročné pro pacienty i pro zdravotníky. Navíc tam jsme stavěli prakticky nové zařízení vedle stávajícího. Zato tady ve Zlíně naši předchůdci naplánovali v letech 2010 až 2012 rekonstrukci Baťovy nemocnice, přičemž se mělo 18 objektů zbourat a nové dostavět. Nicméně nemocnice by nadále měřila téměř kilometr. Stále by zůstávaly převozy pacientů na tak velkou vzdálenost.

S rekonstrukcí se ale dřív všeobecně počítalo, vznikl i podrobný generel oprav.

Ano. Ale musel by být přerušován provoz. Dneska máme v Baťově nemocnici roční obrat tři miliardy a tak akorát vyrovnané hospodaření. Kdybychom omezili provoz, jistě začneme tvořit ztrátu. Zadlužení by bylo velké, protože naši předchůdci plánovali opravy na dvacet let. A navíc by nám utekli všichni nejlepší zdravotníci, protože by si uvědomili, že na staveništi dělat nechtějí. A hlavní argument je pacient - ten by opravami trpěl. V roce 2012 naši předchůdci spočítali, že rekonstrukce nemocnice bude v tehdejších cenách stát 6,3 miliardy korun. Nechali jsme to dvakrát přepočítat odborníky - dneska by opravy stály deset miliard korun. My stavíme za 8 miliard korun, takže dvě miliardy šetříme. A hlavně postavíme nemocnici takovou, jakou chceme. Nejmodernější projekt na světě. Ale ne kvůli mramoru či zlatu, ale díky logistice provozu. V této rovině jsme bez omezení.

Ale i stavby na zelené louce se přece běžně prodražují.

Před několika dny jsme vybrali projektanta (sdružení „Nová nemocnice – Zlín“ - pozn. red.). Ten je ve smlouvě zavázaný, že za každý milion prodražení zaplatí procento. Naši političtí odpůrci chodí - aniž by ten projekt znali - a říkají, že bude dvakrát dražší. To by ale firma dostala pokutu 80 milionů korun. Jsme si jistí, že se to v cenách minulého roku dá postavit. Cenu projektant garantuje.

Přesto máte řady kritiků, proti přesunu lidé protestují. Myslíte si, že jste plusy a minusy tak zásadní vize dostatečně vysvětlili voličům, neměli jste projekt prezentovat jinak?

Ano, ale nevíme jak. Kdybych byl primátor Zlína a přišel za mnou hejtman, že za krajské peníze postaví nemocnici, tak bych se postavil a zasalutoval, protože všude ve světě se nová nemocnice stává přitažlivou pro pacienty i personál. Udělali jsme asi deset setkání s lidmi i odborníky. Ale zřejmě je to na ně hodně odborná věc. Problém není jednoduchý. Zároveň si tu někdo vytvořil přelud, že když nemocnici postavil Tomáš Baťa, tak ji musíme uchovat. On byl všechno jiné než bolestín za starými věcmi. Vše staré, co se nehodilo, bořil a stavěl nové. I jeho vnučka řekla, že jejich rodina je přesvědčená, že Tomáš Baťa by postavil novou nemocnici.

Zbytek článku najdete zde.

 

Vláda se musí poučit z aktuální krize. Sociální služby si zaslouží větší respekt i lepší financování!

Sociální služby dlouhodobě bojují s podfinancováním svého sektoru i nedostatkem pracovníků. Koronavirová krize jejich problémy ukázala v jasnějším světle. Co se musí zlepšit a na co vláda zapomněla?  O tom jsem promluvila v nedávném online-rozhovoru. Sama jsem založila a do roku 2016 vedla centrum pro seniory, takže znám velmi dobře fungování sociálních služeb.

Zapomněla vláda na seniory? Jak jste vnímala informovanost sociálních služeb v prvních dnech koronavirové krize?

Je pravdou, že zejména menší poskytovatelé sociálních služeb to měly opravdu složité. Chyběly pokyny i informace, což potvrdila i Asociace poskytovatelů sociálních služeb. I když byly pokyny na začátku zveřejněné, spíše vyvolávaly zmatek a u některých poskytovatelů i paniku. Zkrátka chyběla podpora i jednotný postup.

Myslíte tedy, že byla situace podceněná?

Všechna důležitá data a informace se scházely na vládě už na konci ledna. Mimo jiné měli informace od bezpečnostních služeb i Světové zdravotnické organizace. V Poslanecké sněmovně bylo mnoho dotazů na ministry i premiéra, jak jsme na případnou krizi připraveni. A odpověď? Ano jsme, máme státní hmotné rezervy a zas tak moc se neděje. Zejména asociace poskytovatelů upozorňovala na to, že senioři jsou nejohroženější skupinou, a přitom nebyla oblast sociálních služeb zpočátku ani zahrnuta do pandemických plánů. Že to byla chyba, se bohužel ukázalo velmi rychle.

Nešlo to napravit ze strany politické opozice?

V tu chvíli jsme neměli politické nástroje, kterými by šlo situaci změnit. Apelovali jsme, vyzývali jsme – ale odezva ze strany vlády přišla opravdu pozdě, za tím si stojím. Co bylo v našich silách, byla pomoc v našem okolí se sháněním a dodáváním ochranných pomůcek. V KDU-ČSL jsme zmobilizovali síť dobrovolníků, kteří šili a rozváželi roušky, dezinfekce nebo ochranné oděvy. V tomto ohledu jsme jeli na maximum. A zároveň jsme se snažili lidem poskytovat informace a rady i přes sociální sítě.

Přišlo vám, že těch informací bylo málo?

Málo jich nebylo, o množství nešlo. Ale byly extrémně chaotické. Dlouhé tiskové konference, složité vysvětlování. Psalo mi mnoho lidí, že se v opatřeních ztráceli, nevěděli, na koho se obrátit, jaký formulář vyplnit nebo jak zvládnout péči o starší příbuzné. V sociálních službách nebyla situace o moc lepší. Obdivuji všechny pracovníky i vedení zařízení, že to i přesto velmi dobře zvládli.

Jak jsou na tom zařízení teď? Máte informace?

Základní potřeba ochranných pomůcek je teď zajištěná, nicméně spotřeba je obrovská a aktuální zásoby některých zařízení vystačí třeba na týden nebo dva. Sociální služby také neustále řeší cenu, já sama pomáhám s kontakty na dodavatele, kteří by mohli být schopní nabídnout levnější prostředky. Z nejhoršího jsou sociální služby venku, nicméně nevíme, jak se bude nákaza šířit dál. S tím je potřeba počítat.

Zvládnou to podle Vás sociální služby?

Nebýt obětavých pracovníků a dobrovolníků, tak by to nezvládly. Za to všem patří obrovský dík. Sociální péči ale bolestně chybí finance, zařízení letos obdržely od státu o 6,5 miliardy méně, než požadovaly. A to se ještě nepočítalo s tím, jak finančně náročné bude zvládnout koronavirovou krizi. Mrzí mě, že pracovníci v sociálních službách nejsou dostatečně ohodnoceni a že si třeba okolí ne vždy váží jejich práce. Věřím a doufám, že aktuální situace přinese i něco pozitivního. Že si uvědomíme, jak moc jsou některé profese důležité a jak moc velký respekt si zaslouží.

Neomezujme volební právo!

Vláda chce omezit volební právo. Přesně tak, jedno ze základní občanských práv v naší zemi. Naprosto chápu, že situace kolem koronaviru je pro všechny složitá, ale lidem musíme umožnit zúčastnit se voleb. A to i těm, kteří jsou v karanténě nebo jsou pozitivní na koronavirus.

Proto jsem v Senátu předložila ve středu 22. července usnesení, které vyzývá vládu, aby našla co nejdříve nějaké rozumné řešení. A jsem velmi ráda, že můj návrh podpořili všichni přítomní senátoři. Skutečně nikdo nebyl proti. Naprosto totiž chápeme, že karanténa je nyní regionální záležitostí, a proto by mohlo dojít k ovlivnění voleb - krajských i senátních.

Musí se prostě udělat maximu pro to, aby se všichni mohli svobodně zúčastnit voleb. V posledních měsících máme několik příkladů ze zahraničí. Některé zahraniční volby ukázaly nepřipravenost na koronavirus, ale z některých voleb si můžeme vzít příklad.

Jak si to konkrétně představuji? Povinné roušky ve volebních místnostech, použivání dezinfekce, pravidelná dezinfekce volebních místností a hlavně prostoru, kde lidé označují volební lístky, případně měření teploty u vstupu. Nyní máme ještě dost času, abychom členy volebních komisí proškolili a na všechno je připravili. Pokud bude někdo v karanténě (a tam je také člověk z preventivních důvodů, tedy člověk, který nemusí mít vůbec koronavirus), musí dostat možnost zapojit se do voleb. Ke starším lidem také chodí členové volebních komisí s urnou. Proč by nemohli dva dobrovolníci navštívit lidi v karanténě, převzít od nich za bezpečných hygienických opatření volební lístky a zase odejít? Dá se to zvládnout. 

Závěrem si ještě můžete přečíst celé usnesení Senátu k zákonné možnosti omezení aktivního volebního práva.

Senát

I. si je vědom aktuální zákonné možnosti omezení aktivního volebního práva z důvodu ochrany zdraví. Současně je ale přesvědčen, že tato opatření zákonodárce formuloval pro zcela výjimečné situace konkrétních jedinců nikoli pro situaci, která by mohla omezit základní demokratické právo desítkám až tisícům voličů v rámci celé ČR, což platí pro současnou pandemickou situaci způsobenou onemocněním COVID-19;

II. je přesvědčen, že je nutné dbát na spravedlivý průběh senátních a krajských voleb a minimalizovat nebezpečí následného zpochybnění jejich výsledků. K tomu patří i minimalizování situací, kdy by došlo k omezení aktivního volebního práva;

III. nepovažuje případné odložení voleb za přijatelné;

IV. vyzývá vládu a ministerstvo vnitra, aby bezodkladně připravili řešení v souladu s platnou legislativou, které by umožnilo prostřednictvím speciálních postupů volební účast i osobám nacházejícím se v karanténě, a to za splnění maximálně možných hygienických opatření zamezujícím šíření nemoci COVID-19;

V. žádá vládu a ministerstvo vnitra, aby takové řešení bylo představeno nejpozději do 5. srpna 2020;

VI. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení zaslal předsedovi vlády a ministrovi vnitra.

Solidarita pomůže více než opatření

komentář Šárky Jelínkové

Jsem hrdá na své kolegy-senátory. Ukázalo se, že lidská solidarita a ochota dokážou pomoci více než kdejaká opatření. Určitě to vidíte i všude kolem sebe. 

Za týden se mezi senátory našeho klubu KDU-ČSL a nezávislí podařilo vybrat 400 tisíc korun. Kam tyto peníze pošleme? Do regionálních nemonic a sociálních zařízení. Například senátor Jiří Carbol pošle peníze Nemocnici Frýdek-Místek, senátorka Jitka Seitlová podpoří Nemocnici Hranice a Charitu Přerov a Václav Hampl plánuje dát peníze na sociální a nemocniční služby v centru Prahy.

Sbírka má jeden hlavní cíl - přispět na nákup kvalitních ochranných pomůcek a zdravotnických přístrojů, aby naši zdravotníci a pracovníci v sociálních službách zvládli současnou koronakrizi. V celém Senátu jsme chtěli vybrat dohromady 1 milion korun. Jsem proto ráda, že jen lidovečtí senátoři přispěli téměr polovinu. Věřím, že naše peníze pomohou tam, kde je to potřeba.

Péče o dítě po rozvodu rodičů: dohoda je mocnější než rozhodnutí soudu

59 tisíc. Tolika dětí se za poslední rok týkalo soudní rozhodnutí určující, který z rodičů nebo rodinných příslušníků má o ně pečovat. Číslo je to poměrně vysoké. Přitom rozumná dohoda rodičů zajistí dětem v nelehké době rozvodu pocit bezpečí a výrazně jim ulehčí přechod z úplné rodiny do té neúplné.

Domluvit se není snadné, nicméně náročné a vleklé soudní spory, nadměrné zasahování úřadů do soukromí rodiny i možné netransparentní procesy rozhodování o péči o dítě – to jsou jen některé důvody, kvůli kterým rozhodně stojí za to se o dohodu alespoň pokusit.

Pokud k ní nedojde, děti mohou být vystaveny nejistotě i bezmoci, kterou budou prožívat o to citlivěji ve chvíli, kdy mají dojem, že své rodiče ztrácí. Navíc během soudního sporu o péči jsou děti vystaveny obrovské zátěži, na níž nebyly zvyklé. Jsou nuceni dělat těžká životní rozhodnutí a často ani nerozumí tomu, proč po nich někdo chce vědět, jestli jsou radši, když je ze školy vyzvedává máma, nebo táta.

Vždy myslet především na potřeby a zájem dítěte

Ani pro rodiče není situace jednoduchá a často se s výsledkem soudního rozhodnutí minimálně jeden z rodičů neztotožní. Nicméně jsou to právě rodiče, v jejichž rukou je dítě a jeho spokojenost v období rozvodu. A jsou to právě rodiče, kteří můžou dát soudním tahanicím pomyslnou – i nepomyslnou – stopku, a vydat se cestou dohody. Ta sice může být nakonec „pouhým” kompromisem dvou ideálních představ, ale zajistí alespoň částečnou spokojenost rodičů a nejvyšší možnou spokojenost dítěti.

Lehko se říká nebo píše, ale samozřejmě realita může být poněkud obtížnější. Na co by tedy rodiče ve vztahu k dítěti měli při rozvodu myslet? Jaké jsou potřeby dítěte?

  1. Vědět, že nepřichází o rodiče.
  2. Vědět, že je milováno.
  3. Být s rodiči v kontaktu a zažívat jejich shodu.
  4. Být dítětem, ne dospělým, který musí činit důležitá rozhodnutí.
  5. Vědět, že jsou spolu rodiče schopni mluvit.
  6. Být informovaný, ale ne vtahovaný do problémů rodičů.
  7. Moci se na rodiče zlobit.
  8. Moci se s rodiči radovat a sdílet s nimi radost.

A nakonec, je potřeba myslet na to, že dohodou to nekončí. Na potřeby dítěte je nutné myslet i dlouho poté, co je prvotní „nebezpečí” zažehnáno a rodiče se domluví, jak bude péče o společné dítě vypadat. Rozumná dohoda je pouze startem ke spokojenosti dítěte žijícího mezi dvěma rozvedenými rodiči.

10 tipů, jak zvládnout koronavirová opatření

Změn a nových opatření v souvislosti s pandemií COVID-19 je hodně. Proto jsem sepsala deset tipů, které pomohou zvládnout neůehkou a možná někdy nepřehlednou dobu koronaviru. 

1. Kam volat, když si nevím rady a mám strach? Vše by vám měli zodpovědět na bezplatné infolince 1212 nebo na infolinkách, které zřizují vaše kraje. Mohou být přetížené, tak vydržte, než se vám bude někdo moci věnovat. Pokud máte zdravotní potíže naznačující, že byste mohli být nakaženi - obrátit se můžete na krajskou hygienickou stanici nebo telefonicky na svého praktického lékaře. V opravdu krajní nouzi využijte linku 112.

2. Jsem senior. Kdo mi nakoupí potraviny či mi přinese potřebné léky? Pokud není možné, aby vám pomohly vaše děti - děti nemáte, jsou třeba v karanténě nebo vás dělí velká vzdálenost - nebojte se. Pomoci určitě mohou i sousedé. Vyzvednout vám můžou i léky na předpis, pokud zavoláte svému lékaři a požádáte ho o zaslání elektronického předpisu. Lékař vám ho zašle na jakékoli mobilní číslo a dotyčný pak může léky bez problémů vyzvednout.

3. Jsem senior a nemám nikoho, kdo by mi pomohl. Na koho se obrátit? Možností jsou nejrůznější donáškové služby a služby pečovatelských domů. Využít můžete služeb dobrovolníků či nejrůznějších organizací, center a klubů seniorů, kteří pomoc postupně nabízejí. Pokud si nevíte rady, zavolejte na bezplatnou poradenskou linku 1212.

4. Může zaměstnavatel nařídit, aby si zaměstnanec čerpal svoji dovolenou po dobu karantény? Nemůže. Karanténa nefunguje v režimu čerpání dovolené. Čerpání dovolené může být pouze dobrovolné. Karanténa je institut, který je nařízen krajskou hygienickou stanicí nebo ošetřujícím lékařem, a proto funguje v režimu nemocenské.

6. Mohu venčit psa, i když byl omezen pohyb osob na veřejnosti? Ano, venčit domácího mazlíčka můžete. Jako při dalším pohybu na veřejnosti (cesta na nákup, do práce) je však třeba dodržovat povinnost nošení roušky. Pokud jste v karanténě, venčení musí být rychlé a ve chvíli, kdy je minimální šance, že přijdete venku do kontaktu s dalšími lidmi.

7. Co mám dělat, když došlo k uzavření sociální služby, do které docházím? Pokud k tomu došlo, sami pracovníci zařízení by vás měli kontaktovat. Mají vám nabídnout jinou sociální službu a případně zjistit, jestli nepotřebujete něco dalšího. Pokud by se tak nestalo, opět kontaktujte linku 1212, kde by měli pomoci. Alternativou jsou také místní linky zřízené obcí nebo krajem. Běží například na liště během vysílání zpravodajské ČT24. 

8. Chtěl bych požádat o pomoc dobrovolníky, ale nemůžu nikoho sehnat. Můžete mi pomoci? V KDU-ČSL organizujeme dobrovolnickou výpomoc ve vše regionech. Napište nám na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Není to pouze o rouškách, můžeme vám pomoci domluvit někoho, kdo přinese nákup nebo léky. Pomáhá také mládežnická organizace Mladí lidovci. Pokud byste si nevěděli rady, napište mi na Facebooku do zpráv a společně to nějak vymyslíme.

9. Mám nárok na ošetřovné a vyplácí se i za víkendy, nebo jen pracovní dny? Ošetřovné se bude i nadále vyplácet za každý kalendářní den ošetřování (stejně jako např. nemocenské), tedy i za víkendy. Nárok na ošetřovné mají rodiče školáků do 13 let a pečující, kteří se z důvodu uzavření zařízení sociálních služeb starají o hendikepovanou osobu, se kterou žijí ve společné domácnosti. Věkové omezení stanoveno není, minimální stupeň závislosti je první.

10. Poklesl mi příjem a mám problémy s úhradou bydlení a každodenních potřeb. Co mám dělat? Můžete požádat o příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Pokud vám poklesl příjem pod životní minimum anebo vám po uhrazení přiměřených nákladů na bydlení nezbyde částka životního minima, mohli byste mít na tyto dávky nárok. Pokud na příspěvek na živobytí nebo doplatek na bydlení nedosáhnete a vaše sociální a majetkové poměry neumožňují překonat nepříznivou situaci, můžete na Úřadu práce ČR požádat o mimořádnou okamžitou pomoc. Přidělení se ale posuzuje zcela individuálně.

Absurdit a nejistot bylo až příliš!

Koncem června mě vyzpovídal Týdeník Kroměřížska. Ptali se mě na moje politické působení, na koronavirovou krizi a i na můj rodinný život. Budu ráda, když si tento rozhovor přečtete.

Jak s odstupem času hodnotíte kroky, které česká vláda vykonala pro zvládnutí koronavirové krize?

Pokud se na koronavirovou krizi budeme dívat optikou zápasu, tak první poločas se vládě poměrně podařil. Opatření, která byla rychle a plošně přijata, dokázala zastavit nekontrolované a masové šíření viru. Tím se vytvořil čas na adaptaci zdravotního systému na případný větší nápor nemocných. Celá společnost, od neziskového sektoru, přes firmy, až po obce a rodiny, se dokázala během několika týdnů připravit a vybavit vším potřebným. Jako společnost jsme ukázali soudržnost a vzájemně projevenou solidaritu. Za to patří díky všem. 

Ten druhý poločas se vládě, podle mého názoru, již příliš nepovedl. Těch zmatků, absurdit a nejistot bylo až příliš. Na jedné straně otevření hobby marketů, kde se mačkaly stovky osob i seniorů, na straně druhé nemožnost setkání o více než 15 lidech. Jak to bude s otevřením škol? Dobrovolně nebo povinně? Sporné nákupy zdravotnického materiálu. A takto bych mohla pokračovat. Ukázalo se však, že naše zdravotnictví je schopno rychlé reakce a je plné schopných a obětavých lidí. A nesmíme zapomenout na pracovníky v sociálních službách. Bez jejich obětavé práce by se mnozí, především starší a hendikepovaní lidé, ocitli v těžké situaci.

Co nám dala a vzala koronavirová krize?

Dala nám zkušenost, že když je nejhůř, dokážeme si jako společnost pomáhat a obstát v těžkých situacích. Bohužel některým vzala to nejcennější, tedy jejich život. Některým pocit jistoty. Všem nám vzala část našich svobod. To se snad co nejdříve vrátí do normálu. Nelíbil se vám záměr vlády, vzít peníze obcím na úhradu podpory živnostníků ve výši 25 tisíc Kč.

Jak moc je nebezpečné, když vláda navrhuje snižování zákonem stanovených příjmů kohokoliv?

Vláda na jednu stranu vyzývá obce, firmy a domácnosti k investicím, protože jedině tak se dokážeme vrátit do normálního života, ale na druhou stranu navrhuje kroky, aby se tak nedělo. Jak může vláda žádat obce, aby investovaly, když jim vezme peníze? Jenom Kroměříž to připraví o několik desítek miliónů. Musíme si uvědomit, že investice samospráv tvoří až polovinu všech veřejných investic. Když obce a města budou zastavovat opravy a stavby, tak to pocítí každý z obyvatel. Nyní můžeme jen doufat, že vláda splní své sliby a vykompenzuje obcím a městům alespoň část příjmů, o které je pandemie a nakonec i vláda, na příjmech připravila.

Koronavir připravil o peníze téměř každého, jen lidé, státem placení, krizi na výplatě nijak nepocítili. Je to spravedlivé?

A to chcete, aby se lékařům, sestřičkám, učitelům, policistům nebo hasičům snižovaly mzdy? Nesmíme se dopustit stejné chyby, kterou udělala vláda Petra Nečase a Miroslava Kalouska v letech 2010 až 2012. Kvůli jejich škrtům, snižování mezd, nulovému růstu důchodů a zvyšování daní jsme si přivodili jako jediná země střední Evropy ekonomickou recesi. Naším cílem musí být maximální pomoc všem, na které dopadla krize. Řešením není snižování mezd ostatním.

Pracovníci v první linii dostali odměny za vyšší pracovní aktivitu v době koronaviru, ale plný plat zůstal třeba i poslancům a senátorům a armádě úředníků po celé zemi…

Jak jsem již uvedla, nebudu podporovat snižování mezd nikomu, tedy ani poslancům, senátorům, starostům, pracovníkům správy sociálního zabezpečení, úřadů práce, katastrálních nebo finančních úřadů. Za „armádou“ úředníků musíte vidět konkrétní tváře žen a mužů, kteří pracují pro tento stát a mají také své rodiny.

Lidé v první linii nebyli ochráněni před nákazou, stát neměl dostatek ochranných pomůcek. Máme naději, že se tak stalo poprvé a naposledy?

KDU-ČSL společně s některými dalšími stranami již v lednu navrhovala mimořádný bod k jednání v Poslanecké sněmovně právě o připravenosti státu na mimořádnou situaci, která se tehdy odehrávala pouze v Číně. Vláda nás tehdy bohorovně odmítla, že nás se to netýká a všeho je dost. Realita pak byla samozřejmě jiná. Dnes již jsou snad zásoby a kapacita výroby i našich firem dostatečná. Musíme udělat vše pro to, aby se podobná situace již neopakovala.

Školství, sociální služby, nemocnice, to vše se v době koronaviru řídilo nouzovými a ministerskými pokyny. Bude mít koronavirová zkušenost nějaký dopad na změnu závislosti všech a všeho na Praze?

Doufám, že ano. Stát by měl mít větší důvěru vůči samosprávám, neziskovému sektoru, školám a zdravotnickým subjektům. Jestli si máme vzít z něčeho ponaučení, tak právě z toho. Čím více věcí se bude řešit na nižší úrovni, blíž k občanům, tím lépe.

Můžete v krátkosti vyjmenovat, komu nebo čemu jste konkrétně pomohla v březnu a v dubnu letošního roku?

Tyto dva měsíce byly velmi „výživné“ po všech stránkách. Nejenže jsme zasedali častěji v Senátu, abychom projednávali a schvalovali zákony, které měly aktuálně a rychle pomoci všem občanům a podnikatelům, které pandemie, především ekonomicky, poškodila, ale také jsem v našem regionu osobně rozvezla kolem 200 kusů roušek po zařízeních sociálních služeb. Podařilo se mi v době velké nouze po dezinfekčních prostředcích navázat kontakty mezi dodavateli účinných, a přesto levných dezinfekcí, a Arcidiecézní charitou Olomouc a dalšími poskytovateli sociálních služeb. Také jsem se snažila pomocí sociálních sítí šířit důležité informace, kterých se aktuálně v některých chvílích nedostávalo. Třeba, jak chránit naše blízké seniory před nákazou, jak postupovat, aby se nákaza nešířila mezi námi apod. Na tvorbě těchto informací jsem spolupracovala s lékařem a zároveň poslancem za KDU-ČSL Vítem Kaňkovským, který byl také členem Celostátního krizového štábu.

Krajské volby rozhodne plánovaná stavba nové nemocnice ve Zlíně. Obává se KDU-ČSL výsledku krajských voleb?

Výsledku krajských voleb se opravdu nebojím. Obávám se pouze těch politiků, kteří jsou ve jménu předvolebního boje schopni šířit strach a paniku. Nová nemocnice v Malenovicích neznamená útlum okresních nemocnic nebo snižování mezd, jak se nepravdivě šíří. Je to naopak šance postavit nejmodernější nemocnici v republice, která bude přinášet kvalitní péči pro pacienty a komfort pro všechny. Jestli nám pandemie něco ukázala, tak to, jak je důležité investovat do zdravotnictví. Proto podporuji více než miliardovou investici do Kroměřížské nemocnice. Jde o největší investiční projekt v její historii. Přinese zásadní modernizaci nemocnice a výrazné zkvalitnění nemocničních provozů tak, aby odpovídaly požadavkům 21. století.

Sdělil lidovcům hejtman Čunek se svou vizí, jak podle něj bude vypadat zdravotnictví ve Zlínském kraji za dvacet let?

Ano, a nejen lidovcům. Doporučuji veřejné stránky www.vasenemocnicezlin.cz, kde čtenáři najdou vše potřebné. Někde jsem zaslechla, že nestačí jen investovat do budov, že klíčové je investovat do lidí. Ano, to je svatá pravda. Ale bez moderních budov, operačních sálů a postupů to taky nepůjde. Jsou to spojené nádoby.

Z jakého důvodu jste se před pár dny vzdala funkce neuvolněné místostarostky Bystřice pod Hostýnem?

Funkce jsem se vzdala z pracovních důvodů, jsem vázána povinnostmi v Senátu, který v současné době vyvíjí intenzivní legislativní činnost spojenou s koronavirovou pandemií. Rozhodla jsem se odstoupit po dlouhém zvažování a po konzultaci s panem starostou Zdeňkem Pánkem. Mou rezignací dojde mimo jiné i k úspoře finančních prostředků, jelikož za KDU-ČSL nenavrhujeme znovuobsazení místa neuvolněného místostarosty. Zůstávám i nadále zastupitelku a jsem připravena městu i nadále pomáhat.

Lidovci mají historicky na prvním místě rodinu. Má rodina pevné místo i v dnešní konzumní době?

Zcela určitě. Podívejme se do svého okolí. Pro naprostou většinu lidí je životním cílem založit rodinu, mít fungující rodinné vztahy a mít své rodinné zázemí. Na tom se nezmění nic, ať už budeme žít v jakékoliv době.

Poodhalíte své soukromí? Jak se máte, co děláte?

V současné hektické době trávím opravdu hodně času na cestě mezi mou rodnou Bystřicí pod Hostýnem a Prahou. O to více se těším na léto a také na zvyšování své fyzické kondice. Sezení v autě a na schůzích již bylo dost! Udělala jsem si radost a koupila si dlouho plánované elektro kolo a těším se, až na něm bud častěji vyjíždět do těch našich kopců a lesů. Elektro proto, abych srovnala fyzické síly s manželem. 

Zachránit nás může ohleduplnost

komentář Šárky Jelínkové

V životě – při běžném jednání s lidmi, v práci i v politice pro mě vždy byla ohleduplnost na prvním místě. Nežijeme tu sami, máme kolem sebe rodinu, přátele, sousedy a pak i spoustu lidí, které sice neznáme, ale i tak k nim chováme úctu a vážíme si jich. Ohleduplnost by teď měla být na prvním místě pro nás všechny. Především díky ohleduplnosti totiž dokážeme zvládnout složitou situaci, kterou si nyní, nejen my Češi, procházíme.

Ještě před několika týdny jsme si nedokázali (nebo možná nechtěli) připustit, že koronavirus reálně existuje, že se rychle šíří a že neuběhne ani měsíc a ocitneme se v částečné karanténě. Nemám to nikomu za zlé, ani já sama jsem zpočátku netušila, jak moc velký problém nákaza představuje a jak dokáže extrémně rychle paralyzovat náš každodenní život. Nechci se nijak hájit, ale netušila to asi ani vláda v čele s ministrem zdravotnictví a premiérem, která poměrně dlouho vyčkávala s razantními opatřeními, až jsme se jich dočkali skoro za pět minut dvanáct.

Chcete něco změnit? Začněte u sebe
Vždy se říká, že pokud chceme něco změnit, je třeba začít u sebe. Myslím tím samozřejmě především sebe samu. To minimum, které teď můžeme udělat pro sebe a hlavně své blízké, je dodržovat preventivní opatření chránící před šířením nového koronaviru. Neměli bychom vycházet ven, pokud nemusíme. Jestliže je to nezbytně nutné, potřebujeme se například dopravit do práce, dojít na úřad nebo nakoupit, měli bychom mít vždy roušku nebo alespoň šátek.

Rouška se dá doma vyrobit velmi jednoduše, stejně tak jako improvizovaný respirátor z PET lahví. A ne, není to ostuda. Ostuda je zbytečně vystavovat sebe a své okolí riziku jen proto, že si budete na veřejnosti připadat hloupě. Věřte mi, že hloupě vám bude, pokud se dozvíte, že jste nemocí nakazili svoje starší rodiče nebo prarodiče. Situace vážně není růžová. Ostatně – k nošení roušek nebo šátků nabádá i ministr vnitra nebo vláda. Horší je, že ve videích nebo v příspěvcích, na kterých ani jeden ze členů vlády roušku nemá. Inu, chcete-li něco změnit, začněte u sebe.

Nový koronavirus nejvíce ohrožuje chronicky nemocné a seniory. Bohužel pro ně nebude mít nemoc průběh běžné chřipky a nevyleží se z ní za deset dní. Pro naše rodiče nebo prarodiče může mít nemoc velmi fatální následky. Ano, stejně jako klasická chřipka. Proti ní se ale můžeme očkovat a zpravidla velmi záhy rozpoznáme její příznaky. Koronavirus je nebezpečný v tom, že s ním můžeme třeba 14 dní v klidu fungovat, aniž bychom o nákaze věděli. A samozřejmě roznášet virus dál.

Jak budeme ohleduplní k okolí, bude okolí ohleduplné vůči nám
Jsme ohleduplní například v oblasti životního prostředí – třídíme plasty, sklo, papír. Popravdě, ani by mě nenapadlo dnes hodit skleničku od jogurtu do smíšeného odpadu. Ale nebylo to tak vždycky. Před pár lety byli lidé, kterým záleželo na životním prostředí, tak trochu exoti, co nosí přes půlku ulice odpadky v barevných taškách, a pak čtvrt hodiny u popelnic sešlapují plastové lahve. A vsadila bych se, že se na ně lidéčasto dívali skrz prsty. Ale doba se mění. Dnes je to naopak. Téměř všichni odpad třídíme a naopak na ty, kteří nosí vše v jednom pytli a hází do jedné popelnice, se mračíme.

Snad to tak bude i s rouškami. Pojďme do toho společně a vzájemně se podporujme. Udělejme něco pro sebe i své blízké. Buďme k ostatním ohleduplní. Chceme přeci, aby i ostatní byli ohleduplní vůči nám. A když chceme něco změnit…