sarka_aktu.JPG

Péče o dítě po rozvodu rodičů: dohoda je mocnější než rozhodnutí soudu

59 tisíc. Tolika dětí se za poslední rok týkalo soudní rozhodnutí určující, který z rodičů nebo rodinných příslušníků má o ně pečovat. Číslo je to poměrně vysoké. Přitom rozumná dohoda rodičů zajistí dětem v nelehké době rozvodu pocit bezpečí a výrazně jim ulehčí přechod z úplné rodiny do té neúplné.

Domluvit se není snadné, nicméně náročné a vleklé soudní spory, nadměrné zasahování úřadů do soukromí rodiny i možné netransparentní procesy rozhodování o péči o dítě – to jsou jen některé důvody, kvůli kterým rozhodně stojí za to se o dohodu alespoň pokusit.

Pokud k ní nedojde, děti mohou být vystaveny nejistotě i bezmoci, kterou budou prožívat o to citlivěji ve chvíli, kdy mají dojem, že své rodiče ztrácí. Navíc během soudního sporu o péči jsou děti vystaveny obrovské zátěži, na níž nebyly zvyklé. Jsou nuceni dělat těžká životní rozhodnutí a často ani nerozumí tomu, proč po nich někdo chce vědět, jestli jsou radši, když je ze školy vyzvedává máma, nebo táta.

Vždy myslet především na potřeby a zájem dítěte

Ani pro rodiče není situace jednoduchá a často se s výsledkem soudního rozhodnutí minimálně jeden z rodičů neztotožní. Nicméně jsou to právě rodiče, v jejichž rukou je dítě a jeho spokojenost v období rozvodu. A jsou to právě rodiče, kteří můžou dát soudním tahanicím pomyslnou – i nepomyslnou – stopku, a vydat se cestou dohody. Ta sice může být nakonec „pouhým” kompromisem dvou ideálních představ, ale zajistí alespoň částečnou spokojenost rodičů a nejvyšší možnou spokojenost dítěti.

Lehko se říká nebo píše, ale samozřejmě realita může být poněkud obtížnější. Na co by tedy rodiče ve vztahu k dítěti měli při rozvodu myslet? Jaké jsou potřeby dítěte?

  1. Vědět, že nepřichází o rodiče.
  2. Vědět, že je milováno.
  3. Být s rodiči v kontaktu a zažívat jejich shodu.
  4. Být dítětem, ne dospělým, který musí činit důležitá rozhodnutí.
  5. Vědět, že jsou spolu rodiče schopni mluvit.
  6. Být informovaný, ale ne vtahovaný do problémů rodičů.
  7. Moci se na rodiče zlobit.
  8. Moci se s rodiči radovat a sdílet s nimi radost.

A nakonec, je potřeba myslet na to, že dohodou to nekončí. Na potřeby dítěte je nutné myslet i dlouho poté, co je prvotní „nebezpečí” zažehnáno a rodiče se domluví, jak bude péče o společné dítě vypadat. Rozumná dohoda je pouze startem ke spokojenosti dítěte žijícího mezi dvěma rozvedenými rodiči.