SJ_fotka2.JPG

Již před rokem jsem se intenzivně začala věnovat trestní problematice. Není mi jedno a nemohu zavírat oči nad páchaným násilím na dětech, bezbranných a zranitelných, ženách a ani nad domácím násilím. Meziroční trend týrání a sexuálního násilí bohužel narůstá. Je třeba otevřít oči a konat! Uspořádala jsem proto kulaté stoly k problematice týrání dětí, webinář na téma „Když se stane domov i sociální sítě nebezpečím pro děti a bezbranné", proběhly rozvory s legislativci, diskuze s odborníky a zástupci doprovodných organizací a mnoho dalšího. Nasbírala jsem spoustu legislativních námětů a návrhů.

Nyní mohu konstatovat, že roční práce se vyplácí a blíží se do finále formou připravovaných legislativních změn. Například v senátu jsem společně s kolegyní Annou Hubáčkovou podala pozměňovací návrh k trestnímu zákoníku u zvlášť zranitelných obětí. Je v něm explicitně rozšířen a vyjmenován okruh zvláště zranitelných osob a je tam pojmenován trestní čin znásilnění, týrání svěřené osoby a trestný čin týrání osoby žijící ve společné domácnosti. Oběti mají například právo zastupování zmocněncem bezplatně nebo za sníženou cenu, právo na zabránění kontaktu s pachatelem, právo na volbu pohlaví vyslýchajícího či tlumočníka, zvlášť ohleduplný a citlivý přístup při výslechu atd. Tento náš návrh schválila v úterý dne 25. května také Poslanecká sněmovna.

Dále připravujeme s kolegyní Pavlou Golasowskou novelu trestního zákoníku, ve které se chceme zacílit na domácí násilí, stalking, znásilnění, dětskou pornografii na sítích a obchodování s dětmi. Novela by měla změnit trestní postihy za výše zmíněné násilí na dětech i dospělých, které jsou stále velmi nízké. Agresoři si musí být dobři vědomi dopadů za své spáchané činy. Samozřejmě zvýšené tresty nevyřeší vše, je nutné řešit také prevenci a především s agresory pracovat, aby se jejich činy neopakovaly. Nejdůležitější je prevence, osvěta a podpora rodinného života. Nesmírně důležitá je také lékařská terapie pro ty, kteří týrají své oběti. Bohužel v současnosti neexistuje žádný legislativní postup, který tuto terapii nařizuje. I to je mým cílem změnit. Je totiž nesmírně důležité, aby se zmírnily dopady na psychiku a zdraví oběti!

Dále chci v zákoně změnit definici domácího násilí. Je velmi špatně, že v zákoně není přesně domácí násilí definováno a dochází k zaměňování definice domácího násilí. V neposlední řadě nesmím opomenout znásilnění. Je třeba vytvořit redefinici legislativní definice znásilnění. Je nutné učinit změnu právní definice znásilnění v trestním zákoníku tak, aby byla hlavním aspektem skutkové podstaty tohoto trestného činu absence souhlasu při sexuální aktivitě. V současné definici chybí definice nekonsenzuálního – nesouhlasného a nedohodnutého pohlavního styku bez jasného důkazu užití násilí. Jako společnost musíme být více kompaktnější a jasně a přehledně čelit těmto formám násilí. Je mým cílem vytvořit takové prostředí, aby pachatelé neměli možnost násilí konat.

001.jpg

Nenajdeme už skoro žádného člověka, na kterém by se současná koronavirová krize nepodepsala. Celá situace je obrovsky náročná pro každého z nás. Museli jsme změnit naše chování, odepřít si koníčky, omezit volnočasové aktivity a kontakt s lidmi celkově. A to i s lidmi, které máme rádi. Ale i v této situaci je potřeba starat se o své duševní zdraví.

Pro naše životy jsou často zásadní běžné stereotypy - chození do práce, koníčky ve volném čase, kulturní vyžití. Toto všechno se nyní změnilo a spoustu věcí zkrátka nemůžeme, a to samozřejmě pro duševní zdraví není dobře. Nebyli jsme na takovou situaci připraveni a pořád jsme si na ni ani po 11 měsících nezvykli. Na někoho současná situace doléhá více, na někoho méně.

Působí na nás často chronický stres. A jeho hlavní vlastností je nepředvídatelnost. Vlastně podobně jako u koronaviru. Nevíte, kdy přesně se objeví nebo projeví. Chronický stres dopadá hůře na lidi, kteří obecně nezvládají stresové situace. Do takového stresu se můžete dostat i jen tím, že denně sledujete televizní zprávy a máte obavy, jestli koronavirus nechytí někdo u vás v rodině. Ve stresu jsou například i staří lidé, kteří jsou nyní osamocenější než dříve. Jak pomoci právě seniorům? Pokud mají telefon, zavolejte jim. Mám jednoho známého, který takto volá každý den své babičce. Povídá si s ní třeba i 20 minut, mnohdy o úplných zbytečnostech, o opakujících se věcech, o vaření, uklízení. Ale věřte, že seniorům to pomáhá. Pravidelný kontakt jim zlepšuje duševní zdraví, krátká konverzace nás navíc nic nestojí.

Ve stresu jsou často lidé, kteří přišli o práci, anebo nemůžou naplno pracovat - ať už jde o zaměstnance, nebo podnikatele. Často navíc řeší zdlouhavé získávání kompenzací. Právě proto jsem navrhovala zvýšení a rozšíření kompenzací, vláda můj návrh ale zamítla a za nějakou dobu přišla se „svým“ nápadem. Takhle to bohužel funguje. Určitě by pomohlo, kdyby vláda neustále neslibovala, že se něco bude moci otevřít, ale měla jasný plán. A řekla lidem narovinu, jakou situaci nyní zažíváme.

O problémech mluvit, nebát se „vypnout“

A jak tedy zvládat stres a posílit své duševní zdraví? Pokud máte problémy, nebojte se o nich mluvit. S rodinou, přáteli. Pokud o svých problémech nechcete mluvit s blízkými, zavolejte například na Modrou linku 608 902 410. Více informací o telefonické pomoci najdete zde. Někdy ale postačí jednoduché věci. Nesledovat každý den počet nakažených, nesledovat každý den zprávy a někdy prostě jen „vypnout“. Zajít si ven na procházku s partnerem nebo partnerkou. Nebo si udělat čas jen pro sebe a na procházku si zajít sám/sama. To je určitě ideální chvíle na uklidnění se a utříbení všech myšlenek. Vezměte si svoji oblíbenou knížku, pusťte si oblíbenou českou komedii, vzpomínejte na hezké zážitky. Takové jsou rady odborníků.

Narovinu říkám, že obdivuji lidi, kteří i v dnešní době dokážou být klidní a nerozhodovat se pod stresem. Pokud máte vedle sebe takového člověka, máte z poloviny vyhráno. Dokáže vás uklidnit, vše v klidu vysvětlit. Neřeší často koronavirus ve velkém, ale snaží se ochránit jen sebe, rodinu a své blízké. Nepropadá do pesimistických nálad a vlastně pořád má nějakou radost a optimismus.

Pokud byste se chtěli o duševním zdraví dozvědět více, podívejte se na projekt Opatruj.se. Stojí za ním Národní ústav duševního zdraví České republiky. Já jsem měla možnost povídat si o duševním zdraví v aktuální situaci během online diskuze s Ladislavem Csémyzem, který v tomto ústavu vede Epidemiologický a klinický výzkum závislostí. Moc děkuji IKDP za tuto možnost. Na celou diskuzi se můžete podívat zde.

sj_foto.JPG

S koronavirem už tu žijeme skoro rok a je to dlouhá doba. Delší, než jsme čekali. Nadějí je očkování. Jen vše musí fungovat tak, jak má. Jak se zase vrátíme k běžnému životu? Jak se vrátíme k životu, kdy nebudeme přemýšlet, s kolika lidmi se můžeme setkat, kam si můžeme zajít, kde je otevřeno, co si můžeme koupit? Já naději vidím v očkování. A nejsem v tom určitě sama. O to víc mě mrzí, že registrace na očkování v Česku nefunguje a že mnozí nevědí, co mají dělat.

Některé evropské země jsou připraveny na 100 %, jen jim ještě chybí dostatek vakcín. Určitě bychom jich mohli mít více, na tom se shodneme snad všichni. Ale jsou státy, hlavně mimo Evropskou unii, které nemají žádné. Takové státy (například Ukrajina) prosí Evropskou unii o aspoň malé množství vakcín pro zdravotníky. V Česku jsme spustili registrace na očkování pro občany 80+. Vláda jim dala velkou naději. Naději lidem, kteří se často bojí o svůj život, neviděli delší dobu své příbuzné a přátele. Sama jsem některým lidem pomáhala s registrací na očkování a dostala jsem i zprávy, jak to probíhalo u mých přátel a kolegů. Všichni jsme se shodli, že takhle komplikovanou registraci člověk 80+ velmi často sám nezvládne.

Navíc minimum lidí 80+ má doma počítač a internet nebo používá mobil na něco jiného než na volání si s dětmi a vnoučaty. Maminka jednoho mého známého se nikdy nenaučila číst smsky, dědeček kamarádky si zase občas splete mobil s ovladačem. Jsou to úsměvné historky, když se jim můžeme zasmát. Ale teď se zrovna smát vážně nedá. Vláda dala naději a naprosto ji zničila po několika hodinách fungování rezervačního systému. Mimo Prahu a Brno je těžké se dostat na očkování. Chybí vakcíny, nemocnice ani neví, že mají objednané pacienty. Jedete s příbuzným do nemocnice a oni vás pak pošlou domů, protože termín se musel zrušit.

A to je vážně smutné. 5 let jsme pracovala jako ředitelka domova pro seniory, proto vím, o čem mluvím. Pokud lidem dáte naději, musí vše fungovat bezchybně. To se nestalo. Ani nevidím, že by se někdo z chyb chtěl poučit. Někde nejsou pořád volné termíny. Lidé často nevědí, že jim teď druhý PIN nefunguje a musí počkat na výzvu k rezervaci termínu. Když se do systému pokusí přihlásit, vyskočí na ně systém na poznávání obrázků. Pak jim přijde ještě email nebo zpráva v angličtině, jak byli se vším spokojeni. Vláda vyvolala naději a očekávání. Bohužel je promrhala a zklamala.

Máme ale i velmi dobré příklady, kde se očkování občanů 80+ rychle provedlo. Příklady, kde naději lidí maximálně využili. Osobně jsem moc ráda, že za tím stojí lidovci - například hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich a starosta Těšan Miroslav Zborovský. V Těšanech zájemci o očkování nemuseli vyplňovat komplikovanou registraci, naočkovala je tamní praktická lékařka. Vše se dohodlo s Fakultní nemocnicí v Brně a ukázalo se, že je to velmi úspěšná cesta pro očkování lidí v menších obcích a městech. Více si o situaci v Těšanech můžete přečíst v článku zde. Dávejme lidem naději, že tento rok můžou zase žít své životy, jak byli zvyklí. Ale nedávejme jim zbytečné sliby, které nedokážeme splnit. Jen to zhorší celou situaci. Pokud se něco slíbí, musí vše fungovat bezchybně.

sarka_aktu.JPG

Uzavřené školy, práce z domova a stopnutí každodenních aktivit. Takový je život v době koronaviru. Zvlášť pro rodiče je aktuální stav velmi složitý, ale o to víc je důležité najít si i v tomto obtížném období systém vlastního nebo rodinného fungování. Svým dětem tak pomůžete, aby se cítily v bezpečí a s klidem zvládaly situace, na které zatím nemusely být připravené. A jak konkrétně na to? 

1. Systém je základ 

Pandemie nám vzala veškerý denní režim - pracovní, školní i domácí. Pomoci může vytvořit si vlastní denní rutinu, která v tomto případě rozhodně není myšlena negativně. Vytvořte si něco jako denní rozvrh, rozepište svým dětem, kdy se budou věnovat učení nebo kdy se budete věnovat společným aktivitám (třeba hraní her či domácím pracím). Ostatně - děti jsou zvyklé na školní rozvrh, takže to pro ně nebude žádná novinka. Nezapomeňte do plánů zahrnout i cvičení nebo nějakou (ideálně) venkovní aktivitu. I kdyby to měla být procházka kolem bloku nebo venčení psa. 

2. Hygienické návyky hravou formou 

Je důležité, aby děti myslely na pravidelné mytí rukou nebo udržování bezpečné vzdálenosti od ostatních lidí. Zkuste vymyslet nějakou písničku nebo říkanku na 20 vteřin, po které si děti budou mít ruce. Hravou formou si tak zafixují, jak dlouho se mají u umyvadla zdržet. Bezpečnou vzdálenost je také nejlépe naučíte hrou. Co kdyby nakreslily obrázky každodenních situací v době pandemie? Třeba jak by si lidé měli ideálně sednout, pokud pojedou autobusem. Nebo jak daleko by měli od sebe lidé stát v obchodě. 

3. Pracovní i herní prostředí nemíchejte 

Pokud to u vás doma prostory dovolí, vyčleňte dětem pracovní i herní prostředí. Snažte se je nekombinovat ani s částí bytu, ve které například pravidelně snídáte nebo večeříte. Vytvoříte tak dětem logické zóny, ve kterých by je nemělo nic rozptylovat. Řád je pro děti v nestandardní době pandemie velmi důležitý. Proto je třeba myslet i na pravidelnou večerku nebo ranní budíček nastavený vždy na stejnou dobu. 

4. Čas pro každé dítě 

Pokud máte více dětí, naplánujte si svůj den tak, abyste se každému z nich mohli věnovat alespoň 20 minut denně samostatně. Možná jste teď doma všichni pohromadě víc než dřív, ale dítě potřebuje třeba jen na pár minut vaší nerozptýlené pozornosti. Ideálně nechte potomka vybrat, jaké činnosti by se chtěl věnovat, to ještě navíc posílí jeho rozhodovací schopnosti a sebedůvěru. Pokud se vám povede i těchto 20 minut denně naplánovat na konkrétní čas, jsou to pro vás body navíc. 

5. Udržujte s dětmi kontakty, na které jsou zvyklé 

Myslete na to, že děti se jednoho dne vrátí do školy nebo kroužků. A nebylo by dobré, aby se jim jejich sociální vazby úplně zpřetrhaly. Zkuste jim proto zařídit alespoň online spojení s jejich kamarády. Nezapomínejte také na příbuzné. Telefonický hovor nebo skype s babičkou a dědečkem určitě ocení nejen prarodiče, ale i vy. Budete si moci v tomto čase zase vyčlenit prostor sami pro sebe. 

Snimek_obrazovky_2020-11-07_v_18.44.10.png

Můj komentář pro Českomoravskou asociaci podnikatelek a manažerek 

Co je nejtěžší, když člověk pracuje v Domově pro osoby se zdravotním postižením?

Práci s lidmi se zdravotním postižením jsem se věnovala největší část své profesní dráhy a na základě svých zkušeností musím říci, že to má minimálně 2 roviny. Jedna z nich je pocit užitečnosti, potřebnosti a také radosti. Tito lidé jsou velkým obohacením. Jejich pohled na svět, nezkreslený, nezkažený mnoha předsudky, by mohl být pro každého z nás příležitostí dívat se na svět jinýma očima. V mém životě hrálo poznání života těchto lidí zblízka velkou roli při formování mých hodnot. Další rovinou je, že doprovázet lidi, například s kombinovaným postižením, je opravdu náročné a společností málo doceněné. Pokud nemá doprovázející osoba dostatek motivace, ale také podpory zaměstnavatele či rodiny, může brzy dojít ke konci svých sil. Proto je ve společnosti potřeba většího ocenění tohoto povolání.

Jaká je podle Vás soudružnost v naší společnosti?

Koronavirová krize nám dala zkušenost, že když je nejhůř, dokážeme si pomáhat a obstát v těžkých situacích. Co však vytýkám některým představitelům naší země, je, že mnohdy zbytečně společnost rozdělují. Všichni přece chceme žít v prosperující bezpečné zemi, v míru. A není nutné společnost štěpit svými názory, když toho máme všichni tolik společného. Máme jako země tolik lidí ochotných pomoci druhým, pokud to opravdu potřebují; jsme schopni projevit velkou míru solidarity. Na tom bychom měli stavět. A přitom pracovat na vlastní prosperitě, ale i solidaritě. Potřebujeme podporovat lidi úspěšné a pracovité, abychom mohli projevit solidaritu a pomoc těm, kteří si sami pomoci nemohou.

Jaká je největší přednost ženy-političky? 

To, že je žen v politice málo, o tom se nemusíme přesvědčovat. Ženský pohled na svět je však v politice nezbytný, neboť se v něm rozhoduje mimo jiné také o životech žen, dětí, o dopadech na rodinu a to jsou kompetence, které ženám nemůžeme upřít. Tím však nechci říct, že ženy nejsou odbornice na další oblasti. Dle mého názoru a zkušeností ženy do politiky vnášejí více prostoru pro konsenzus a hledání řešení, které je prospěšné pro všechny. Mám zkušenost, že ženy jsou schopnější a ochotnější vzdát se svého osobního prospěchu ve prospěch celku. A to naší politice velmi chybí!

Jak se podle Vás mohou ženy nejlépe podporovat?

Ač mám ráda i mužský svět, mou zkušeností je, že ženy si musejí pomáhat více mezi sebou navzájem než čekat podporu odjinud. Pro mnohé ženy je velkou motivací příklad jiné úspěšné ženy, která v životě něco dokázala. Jistě je důležité druhé ženy povzbuzovat, ať jdou za svým snem, ať se nebojí a zkusí jít svou cestou, i kdyby se na počátku zdálo, že překážek je mnoho. Bez odvahy není možné zažít úspěch. A pokud se úspěch nedostaví hned napoprvé, není dobré to hned vzdát.

Která hodnota dává Vašemu životu největší smysl a proč?

Mému životu dává smysl nemyslet jen na sebe, ale i na druhé. Nikdy jsem neuměla jen sedět doma a kritizovat druhé. Raději se sama zapojím, a i kdybych dělala nějaké chyby, ráda se z nich poučím a jdu dál. V každé etapě mého života se sama sebe ptám, zda tam, kde zrovna jsem, jsem společnosti, alespoň v rámci svých možností jednotlivce, užitečná. Jestli bych nemohla dělat něco lépe či jinak, abych svému životu dávala větší smysl.

sj_foto.JPG

Podpořit osoby pobírající starobní, invalidní či pozůstalostní důchod v tíživé situaci? Správný krok. Spravedlivým řešením, které se opírá o princip sociální solidarity, je rozdělit finance systematicky a dávky odstupňovat. Zkrátka podpořit zejména ty, kteří jsou na tom po vypuknutí pandemie finančně nejhůř. Jak to chceme v KDU-ČSL udělat? 

1. Přidat jednorázově 5 000 korun důchodcům s podprůměrnou penzí 

Prioritně je potřeba pomoci těm, kteří jsou v tíživé situaci a mají problém zaplatit základní životní náklady. Takové opatření by se v Česku týkalo zhruba 2,4 milionů lidí a dokázalo by cíleně pomoci skupině příjemců důchodů, která následky pandemie „odnesla“ nejvíce. 

2. Podpořit jednorázově příjemce nadprůměrného důchodu 

Pokud lidé pobírají nadprůměrný důchod, tedy měsíčně více než 14 427 korun, měli by dostat jednorázový příspěvek v hodnotě 3 000 korun. Tím dojde k úspoře rozpočtových prostředků ve výši cca 3 miliard korun, které je možné využít k financování opatření lépe zacílených na potřebné skupiny obyvatel namísto plošného rozdělení.

3. Podporu cíleně směřovat vdovám a vdovcům 

Cílená podpora, pro kterou vznikne prostor solidárním rozdělením příspěvku důchodcům s podprůměrnou a nadprůměrnou penzí, by měla směřovat vdovám a vdovcům pobírajícím pozůstalostní důchod. Právě těm navrhujeme přidat dva tisíce korun navíc. Pokud jsou tedy zároveň pobírateli starobního či invalidního důchodu, dosáhli by celkem na 7 000 korun (ti s podprůměrným důchodem) nebo 5 000 korun (s nadprůměrným důchodem). Toto opatření by vyšlo na 1,2 miliardy korun.

4. Podpořit rodiče v důchodu za výchovu dětí 

Za KDU-ČSL navrhujeme podpořit rodiče v důchodu. Konkrétně chceme jednorázový příspěvek ve výši 500 korun za každé vychované dítě. Náležet by mělo tomu, kdo o dítě pečoval. U nás v Česku to budou v drtivé většině maminky, které nejčastěji chodí na mateřskou a rodičovskou. Rodiče si takovou podporu rozhodně zaslouží. 

sarka_aktu.JPG

Blíží se krajské volby. Já také kandiduji do krajského zastupitelstva Zlínského kraje. A samozřejmě podporuji Jiřího Čunka. Zdraví je to nejdůležitější, co máme. Někteří na to zapomněli, ale věřím, že současná situace s koronavirem jim to připomněla. My chceme pro náš kraj postavit novou moderní nemocnici, která bude nejlepší v Česku. Mám tu jeden rozhovor, který byste si měli přečíst. Je ze Seznam Zprávy a zde je jeho část.

„Všichni nám projekt závidí,“ říká hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek. V rozhovoru pro Seznam Zprávy hájí vizi nové Baťovy nemocnice, s níž spojil pokračování své budoucnosti na hejtmanství.

Málokdy mají krajské volby tak dominantní téma. Na Zlínsku se politici i obyvatelé regionu dohadují, jestli má kraj postavit novou nemocnici na zelené louce za nejmíň osm miliard korun, nebo zachovat tu stávající, kterou před víc než devadesáti lety založil obuvník Tomáš Baťa.

Současný hejtman Jiří Čunek (KDU-ČSL) svou vizi nové supermoderní nemocnice před dvěma lety zničehonic představil veřejnosti, přestože i lidovci měli v programu opravy stávající „Baťovky“. Od té doby projekt hájí, přestože má tisíce odpůrců. A právě názor voličů na stěhování špitálu určí i další Čunkův osud na hejtmanství.

Proč se hlavním tématem voleb stala krajská nemocnice?

Protože je to silné téma. V politice jsou lidé, kteří žádné téma nemají a nabízejí pouze protitéma. Jsem přesvědčený, že se to bohužel děje i ve Zlínském kraji. Nikoho tady ani jinde v republice nenapadlo postavit úplně novou nemocnici. Mnoho politiků se jen dívá na koláč, který se po volbách rozkrájí pro jednotlivé politické strany, a říkají: Když Čunek vymyslel nemocnici a spolu se STAN a dalšími je na straně podporovatelů, my si vezmeme voliče, kterým se to nelíbí. Vědí, že je správné postavit novou nemocnici, ale potřebují voliče. Je to takto vulgárně jednoduché. Prostě někteří řeknou cokoli, aby je voliči přivedli do zastupitelstva.

Jestli je to správný projekt, se však neshodnou ani odborníci. Proč prosazujete stavbu na zelené louce za 8 miliard korun?

Máme zkušenosti s nemocnicí v Uherském Hradišti. Také spadá pod kraj a my tam prostavíme asi 2,1 miliardy korun. Víme, jak je to náročné pro pacienty i pro zdravotníky. Navíc tam jsme stavěli prakticky nové zařízení vedle stávajícího. Zato tady ve Zlíně naši předchůdci naplánovali v letech 2010 až 2012 rekonstrukci Baťovy nemocnice, přičemž se mělo 18 objektů zbourat a nové dostavět. Nicméně nemocnice by nadále měřila téměř kilometr. Stále by zůstávaly převozy pacientů na tak velkou vzdálenost.

S rekonstrukcí se ale dřív všeobecně počítalo, vznikl i podrobný generel oprav.

Ano. Ale musel by být přerušován provoz. Dneska máme v Baťově nemocnici roční obrat tři miliardy a tak akorát vyrovnané hospodaření. Kdybychom omezili provoz, jistě začneme tvořit ztrátu. Zadlužení by bylo velké, protože naši předchůdci plánovali opravy na dvacet let. A navíc by nám utekli všichni nejlepší zdravotníci, protože by si uvědomili, že na staveništi dělat nechtějí. A hlavní argument je pacient - ten by opravami trpěl. V roce 2012 naši předchůdci spočítali, že rekonstrukce nemocnice bude v tehdejších cenách stát 6,3 miliardy korun. Nechali jsme to dvakrát přepočítat odborníky - dneska by opravy stály deset miliard korun. My stavíme za 8 miliard korun, takže dvě miliardy šetříme. A hlavně postavíme nemocnici takovou, jakou chceme. Nejmodernější projekt na světě. Ale ne kvůli mramoru či zlatu, ale díky logistice provozu. V této rovině jsme bez omezení.

Ale i stavby na zelené louce se přece běžně prodražují.

Před několika dny jsme vybrali projektanta (sdružení „Nová nemocnice – Zlín“ - pozn. red.). Ten je ve smlouvě zavázaný, že za každý milion prodražení zaplatí procento. Naši političtí odpůrci chodí - aniž by ten projekt znali - a říkají, že bude dvakrát dražší. To by ale firma dostala pokutu 80 milionů korun. Jsme si jistí, že se to v cenách minulého roku dá postavit. Cenu projektant garantuje.

Přesto máte řady kritiků, proti přesunu lidé protestují. Myslíte si, že jste plusy a minusy tak zásadní vize dostatečně vysvětlili voličům, neměli jste projekt prezentovat jinak?

Ano, ale nevíme jak. Kdybych byl primátor Zlína a přišel za mnou hejtman, že za krajské peníze postaví nemocnici, tak bych se postavil a zasalutoval, protože všude ve světě se nová nemocnice stává přitažlivou pro pacienty i personál. Udělali jsme asi deset setkání s lidmi i odborníky. Ale zřejmě je to na ně hodně odborná věc. Problém není jednoduchý. Zároveň si tu někdo vytvořil přelud, že když nemocnici postavil Tomáš Baťa, tak ji musíme uchovat. On byl všechno jiné než bolestín za starými věcmi. Vše staré, co se nehodilo, bořil a stavěl nové. I jeho vnučka řekla, že jejich rodina je přesvědčená, že Tomáš Baťa by postavil novou nemocnici.

Zbytek článku najdete zde.

 

20-07-23_senat.jpg

Vláda chce omezit volební právo. Přesně tak, jedno ze základní občanských práv v naší zemi. Naprosto chápu, že situace kolem koronaviru je pro všechny složitá, ale lidem musíme umožnit zúčastnit se voleb. A to i těm, kteří jsou v karanténě nebo jsou pozitivní na koronavirus.

Proto jsem v Senátu předložila ve středu 22. července usnesení, které vyzývá vládu, aby našla co nejdříve nějaké rozumné řešení. A jsem velmi ráda, že můj návrh podpořili všichni přítomní senátoři. Skutečně nikdo nebyl proti. Naprosto totiž chápeme, že karanténa je nyní regionální záležitostí, a proto by mohlo dojít k ovlivnění voleb - krajských i senátních.

Musí se prostě udělat maximu pro to, aby se všichni mohli svobodně zúčastnit voleb. V posledních měsících máme několik příkladů ze zahraničí. Některé zahraniční volby ukázaly nepřipravenost na koronavirus, ale z některých voleb si můžeme vzít příklad.

Jak si to konkrétně představuji? Povinné roušky ve volebních místnostech, použivání dezinfekce, pravidelná dezinfekce volebních místností a hlavně prostoru, kde lidé označují volební lístky, případně měření teploty u vstupu. Nyní máme ještě dost času, abychom členy volebních komisí proškolili a na všechno je připravili. Pokud bude někdo v karanténě (a tam je také člověk z preventivních důvodů, tedy člověk, který nemusí mít vůbec koronavirus), musí dostat možnost zapojit se do voleb. Ke starším lidem také chodí členové volebních komisí s urnou. Proč by nemohli dva dobrovolníci navštívit lidi v karanténě, převzít od nich za bezpečných hygienických opatření volební lístky a zase odejít? Dá se to zvládnout. 

Závěrem si ještě můžete přečíst celé usnesení Senátu k zákonné možnosti omezení aktivního volebního práva.

Senát

I. si je vědom aktuální zákonné možnosti omezení aktivního volebního práva z důvodu ochrany zdraví. Současně je ale přesvědčen, že tato opatření zákonodárce formuloval pro zcela výjimečné situace konkrétních jedinců nikoli pro situaci, která by mohla omezit základní demokratické právo desítkám až tisícům voličů v rámci celé ČR, což platí pro současnou pandemickou situaci způsobenou onemocněním COVID-19;

II. je přesvědčen, že je nutné dbát na spravedlivý průběh senátních a krajských voleb a minimalizovat nebezpečí následného zpochybnění jejich výsledků. K tomu patří i minimalizování situací, kdy by došlo k omezení aktivního volebního práva;

III. nepovažuje případné odložení voleb za přijatelné;

IV. vyzývá vládu a ministerstvo vnitra, aby bezodkladně připravili řešení v souladu s platnou legislativou, které by umožnilo prostřednictvím speciálních postupů volební účast i osobám nacházejícím se v karanténě, a to za splnění maximálně možných hygienických opatření zamezujícím šíření nemoci COVID-19;

V. žádá vládu a ministerstvo vnitra, aby takové řešení bylo představeno nejpozději do 5. srpna 2020;

VI. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení zaslal předsedovi vlády a ministrovi vnitra.

sarka_aktu.JPG

59 tisíc. Tolika dětí se za poslední rok týkalo soudní rozhodnutí určující, který z rodičů nebo rodinných příslušníků má o ně pečovat. Číslo je to poměrně vysoké. Přitom rozumná dohoda rodičů zajistí dětem v nelehké době rozvodu pocit bezpečí a výrazně jim ulehčí přechod z úplné rodiny do té neúplné.

Domluvit se není snadné, nicméně náročné a vleklé soudní spory, nadměrné zasahování úřadů do soukromí rodiny i možné netransparentní procesy rozhodování o péči o dítě – to jsou jen některé důvody, kvůli kterým rozhodně stojí za to se o dohodu alespoň pokusit.

Pokud k ní nedojde, děti mohou být vystaveny nejistotě i bezmoci, kterou budou prožívat o to citlivěji ve chvíli, kdy mají dojem, že své rodiče ztrácí. Navíc během soudního sporu o péči jsou děti vystaveny obrovské zátěži, na níž nebyly zvyklé. Jsou nuceni dělat těžká životní rozhodnutí a často ani nerozumí tomu, proč po nich někdo chce vědět, jestli jsou radši, když je ze školy vyzvedává máma, nebo táta.

Vždy myslet především na potřeby a zájem dítěte

Ani pro rodiče není situace jednoduchá a často se s výsledkem soudního rozhodnutí minimálně jeden z rodičů neztotožní. Nicméně jsou to právě rodiče, v jejichž rukou je dítě a jeho spokojenost v období rozvodu. A jsou to právě rodiče, kteří můžou dát soudním tahanicím pomyslnou – i nepomyslnou – stopku, a vydat se cestou dohody. Ta sice může být nakonec „pouhým” kompromisem dvou ideálních představ, ale zajistí alespoň částečnou spokojenost rodičů a nejvyšší možnou spokojenost dítěti.

Lehko se říká nebo píše, ale samozřejmě realita může být poněkud obtížnější. Na co by tedy rodiče ve vztahu k dítěti měli při rozvodu myslet? Jaké jsou potřeby dítěte?

  1. Vědět, že nepřichází o rodiče.
  2. Vědět, že je milováno.
  3. Být s rodiči v kontaktu a zažívat jejich shodu.
  4. Být dítětem, ne dospělým, který musí činit důležitá rozhodnutí.
  5. Vědět, že jsou spolu rodiče schopni mluvit.
  6. Být informovaný, ale ne vtahovaný do problémů rodičů.
  7. Moci se na rodiče zlobit.
  8. Moci se s rodiči radovat a sdílet s nimi radost.

A nakonec, je potřeba myslet na to, že dohodou to nekončí. Na potřeby dítěte je nutné myslet i dlouho poté, co je prvotní „nebezpečí” zažehnáno a rodiče se domluví, jak bude péče o společné dítě vypadat. Rozumná dohoda je pouze startem ke spokojenosti dítěte žijícího mezi dvěma rozvedenými rodiči.

sarka-web-red.jpg

Koncem června mě vyzpovídal Týdeník Kroměřížska. Ptali se mě na moje politické působení, na koronavirovou krizi a i na můj rodinný život. Budu ráda, když si tento rozhovor přečtete.

Jak s odstupem času hodnotíte kroky, které česká vláda vykonala pro zvládnutí koronavirové krize?

Pokud se na koronavirovou krizi budeme dívat optikou zápasu, tak první poločas se vládě poměrně podařil. Opatření, která byla rychle a plošně přijata, dokázala zastavit nekontrolované a masové šíření viru. Tím se vytvořil čas na adaptaci zdravotního systému na případný větší nápor nemocných. Celá společnost, od neziskového sektoru, přes firmy, až po obce a rodiny, se dokázala během několika týdnů připravit a vybavit vším potřebným. Jako společnost jsme ukázali soudržnost a vzájemně projevenou solidaritu. Za to patří díky všem. 

Ten druhý poločas se vládě, podle mého názoru, již příliš nepovedl. Těch zmatků, absurdit a nejistot bylo až příliš. Na jedné straně otevření hobby marketů, kde se mačkaly stovky osob i seniorů, na straně druhé nemožnost setkání o více než 15 lidech. Jak to bude s otevřením škol? Dobrovolně nebo povinně? Sporné nákupy zdravotnického materiálu. A takto bych mohla pokračovat. Ukázalo se však, že naše zdravotnictví je schopno rychlé reakce a je plné schopných a obětavých lidí. A nesmíme zapomenout na pracovníky v sociálních službách. Bez jejich obětavé práce by se mnozí, především starší a hendikepovaní lidé, ocitli v těžké situaci.

Co nám dala a vzala koronavirová krize?

Dala nám zkušenost, že když je nejhůř, dokážeme si jako společnost pomáhat a obstát v těžkých situacích. Bohužel některým vzala to nejcennější, tedy jejich život. Některým pocit jistoty. Všem nám vzala část našich svobod. To se snad co nejdříve vrátí do normálu. Nelíbil se vám záměr vlády, vzít peníze obcím na úhradu podpory živnostníků ve výši 25 tisíc Kč.

Jak moc je nebezpečné, když vláda navrhuje snižování zákonem stanovených příjmů kohokoliv?

Vláda na jednu stranu vyzývá obce, firmy a domácnosti k investicím, protože jedině tak se dokážeme vrátit do normálního života, ale na druhou stranu navrhuje kroky, aby se tak nedělo. Jak může vláda žádat obce, aby investovaly, když jim vezme peníze? Jenom Kroměříž to připraví o několik desítek miliónů. Musíme si uvědomit, že investice samospráv tvoří až polovinu všech veřejných investic. Když obce a města budou zastavovat opravy a stavby, tak to pocítí každý z obyvatel. Nyní můžeme jen doufat, že vláda splní své sliby a vykompenzuje obcím a městům alespoň část příjmů, o které je pandemie a nakonec i vláda, na příjmech připravila.

Koronavir připravil o peníze téměř každého, jen lidé, státem placení, krizi na výplatě nijak nepocítili. Je to spravedlivé?

A to chcete, aby se lékařům, sestřičkám, učitelům, policistům nebo hasičům snižovaly mzdy? Nesmíme se dopustit stejné chyby, kterou udělala vláda Petra Nečase a Miroslava Kalouska v letech 2010 až 2012. Kvůli jejich škrtům, snižování mezd, nulovému růstu důchodů a zvyšování daní jsme si přivodili jako jediná země střední Evropy ekonomickou recesi. Naším cílem musí být maximální pomoc všem, na které dopadla krize. Řešením není snižování mezd ostatním.

Pracovníci v první linii dostali odměny za vyšší pracovní aktivitu v době koronaviru, ale plný plat zůstal třeba i poslancům a senátorům a armádě úředníků po celé zemi…

Jak jsem již uvedla, nebudu podporovat snižování mezd nikomu, tedy ani poslancům, senátorům, starostům, pracovníkům správy sociálního zabezpečení, úřadů práce, katastrálních nebo finančních úřadů. Za „armádou“ úředníků musíte vidět konkrétní tváře žen a mužů, kteří pracují pro tento stát a mají také své rodiny.

Lidé v první linii nebyli ochráněni před nákazou, stát neměl dostatek ochranných pomůcek. Máme naději, že se tak stalo poprvé a naposledy?

KDU-ČSL společně s některými dalšími stranami již v lednu navrhovala mimořádný bod k jednání v Poslanecké sněmovně právě o připravenosti státu na mimořádnou situaci, která se tehdy odehrávala pouze v Číně. Vláda nás tehdy bohorovně odmítla, že nás se to netýká a všeho je dost. Realita pak byla samozřejmě jiná. Dnes již jsou snad zásoby a kapacita výroby i našich firem dostatečná. Musíme udělat vše pro to, aby se podobná situace již neopakovala.

Školství, sociální služby, nemocnice, to vše se v době koronaviru řídilo nouzovými a ministerskými pokyny. Bude mít koronavirová zkušenost nějaký dopad na změnu závislosti všech a všeho na Praze?

Doufám, že ano. Stát by měl mít větší důvěru vůči samosprávám, neziskovému sektoru, školám a zdravotnickým subjektům. Jestli si máme vzít z něčeho ponaučení, tak právě z toho. Čím více věcí se bude řešit na nižší úrovni, blíž k občanům, tím lépe.

Můžete v krátkosti vyjmenovat, komu nebo čemu jste konkrétně pomohla v březnu a v dubnu letošního roku?

Tyto dva měsíce byly velmi „výživné“ po všech stránkách. Nejenže jsme zasedali častěji v Senátu, abychom projednávali a schvalovali zákony, které měly aktuálně a rychle pomoci všem občanům a podnikatelům, které pandemie, především ekonomicky, poškodila, ale také jsem v našem regionu osobně rozvezla kolem 200 kusů roušek po zařízeních sociálních služeb. Podařilo se mi v době velké nouze po dezinfekčních prostředcích navázat kontakty mezi dodavateli účinných, a přesto levných dezinfekcí, a Arcidiecézní charitou Olomouc a dalšími poskytovateli sociálních služeb. Také jsem se snažila pomocí sociálních sítí šířit důležité informace, kterých se aktuálně v některých chvílích nedostávalo. Třeba, jak chránit naše blízké seniory před nákazou, jak postupovat, aby se nákaza nešířila mezi námi apod. Na tvorbě těchto informací jsem spolupracovala s lékařem a zároveň poslancem za KDU-ČSL Vítem Kaňkovským, který byl také členem Celostátního krizového štábu.

Krajské volby rozhodne plánovaná stavba nové nemocnice ve Zlíně. Obává se KDU-ČSL výsledku krajských voleb?

Výsledku krajských voleb se opravdu nebojím. Obávám se pouze těch politiků, kteří jsou ve jménu předvolebního boje schopni šířit strach a paniku. Nová nemocnice v Malenovicích neznamená útlum okresních nemocnic nebo snižování mezd, jak se nepravdivě šíří. Je to naopak šance postavit nejmodernější nemocnici v republice, která bude přinášet kvalitní péči pro pacienty a komfort pro všechny. Jestli nám pandemie něco ukázala, tak to, jak je důležité investovat do zdravotnictví. Proto podporuji více než miliardovou investici do Kroměřížské nemocnice. Jde o největší investiční projekt v její historii. Přinese zásadní modernizaci nemocnice a výrazné zkvalitnění nemocničních provozů tak, aby odpovídaly požadavkům 21. století.

Sdělil lidovcům hejtman Čunek se svou vizí, jak podle něj bude vypadat zdravotnictví ve Zlínském kraji za dvacet let?

Ano, a nejen lidovcům. Doporučuji veřejné stránky www.vasenemocnicezlin.cz, kde čtenáři najdou vše potřebné. Někde jsem zaslechla, že nestačí jen investovat do budov, že klíčové je investovat do lidí. Ano, to je svatá pravda. Ale bez moderních budov, operačních sálů a postupů to taky nepůjde. Jsou to spojené nádoby.

Z jakého důvodu jste se před pár dny vzdala funkce neuvolněné místostarostky Bystřice pod Hostýnem?

Funkce jsem se vzdala z pracovních důvodů, jsem vázána povinnostmi v Senátu, který v současné době vyvíjí intenzivní legislativní činnost spojenou s koronavirovou pandemií. Rozhodla jsem se odstoupit po dlouhém zvažování a po konzultaci s panem starostou Zdeňkem Pánkem. Mou rezignací dojde mimo jiné i k úspoře finančních prostředků, jelikož za KDU-ČSL nenavrhujeme znovuobsazení místa neuvolněného místostarosty. Zůstávám i nadále zastupitelku a jsem připravena městu i nadále pomáhat.

Lidovci mají historicky na prvním místě rodinu. Má rodina pevné místo i v dnešní konzumní době?

Zcela určitě. Podívejme se do svého okolí. Pro naprostou většinu lidí je životním cílem založit rodinu, mít fungující rodinné vztahy a mít své rodinné zázemí. Na tom se nezmění nic, ať už budeme žít v jakékoliv době.

Poodhalíte své soukromí? Jak se máte, co děláte?

V současné hektické době trávím opravdu hodně času na cestě mezi mou rodnou Bystřicí pod Hostýnem a Prahou. O to více se těším na léto a také na zvyšování své fyzické kondice. Sezení v autě a na schůzích již bylo dost! Udělala jsem si radost a koupila si dlouho plánované elektro kolo a těším se, až na něm bud častěji vyjíždět do těch našich kopců a lesů. Elektro proto, abych srovnala fyzické síly s manželem.